Čas splněných přání

Počátkem roku 1989 začalo se otevřeně mluvit i psát o neuspokojivém stavu československého zdravotnictví. Upozorňovalo se na oblasti, v nichž výrazně zaostávalo za vyspělými státy. Otázka zdravotnictví se stala nejdiskutovanější problematikou v republice. Nejinak tomu bylo v semilském okrese. Přispěl k tomu zejména dokument "Perspektivní síť zdravotnických zařízení Východočeského kraje do roku 2010" schválený 25.ledna 1989 plénem východočeského Krajského národního výboru bez projednání v místech, jichž se týkal. Směrnice obsahovala rozhodnutí ponechat v semilském okrese jen nemocnice v Turnově a Jilemnici a přeměnit nemocnice v Semilech a Lomnici nad Popelkou na ústavy pro dlouhodobě nemocné. Plénum Městského národního výboru v Semilech vyslovilo na svém zasedání 9 .února 1989 s dokumentem zásadní nesouhlas a uložilo městské radě tlumočit toto stanovisko nadřízeným orgánům. Rozhodnutí krajského národního výboru bylo v rozporu se schválenou koncepcí semilského národního výboru z roku 1986, podle které mělo dojít k rekonstrukci chirurgicko-ortopedického pavilonu a k výstavbě dalšího nového objektu. S napjatou situací v Semilech se přijel 3.srpna seznámit místopředseda České národní rady MUDr. Oldřich Burský. Od místních činitelů musel vyslechnout řadu kritických připomínek a i jeho vlastní poznatky byly zarážející. Porodnice v Jilemnici byla v té době již tři roky zavřená, v Turnově se právě malovalo, Jičín pro nedostatek místa nepřijímal a rodičky ze Semilska se převážely k porodu do Liberce. I další jeho zjištění plně zdůvodňovala rozladění obyvatel.

Problematika zdravotnictví v Semilech vyplnila téměř celý program plenárních zasedání městského národního výboru 27.1istopadu a 12.prosince 1989. Plénum znovu potvrdilo, že trvá na své koncepci rozvoje zdravotnictví. Nesouhlas se zrušením nemocnice v Semilech byl všeobecný. Stanovisko představitelů města mělo plnou podporu občanů, kteří ji vyjadřovali i činy. Tak ženy z tkalcovny Kolora 05 v Podmoklicích se vzdaly obvyklého dárku k Mezinárodnímu dni žen a částku 5400 Kč věnovaly ve prospěch fondu na vybudování nemocnice. K nim se připojili i muži z téhož závodu částkou 1000 Kčs.

Nemocnice s poliklinikou v Semilech zaměstnávala počátkem roku 1990 441 pracovníků, z toho 268 v Semilech, 173 v lomnické pobočce. V samotné semilské nemocnici bylo 143 lůžek, z nichž bylo 63 interních, 40 chirurgických a 40 ortopedických. Ředitelem nemocnice byl MUDr.Jan Behenský, ředitelkou Okresního ústavu národního zdraví JUDr. Jana Ómová. Oba byli rozhodnutím rady Okresního národního výboru v Semilech začátkem roku 1990 ze svých funkcí odvoláni. Ředitelem Okresního ústavu národního zdraví byl jmenován od 1.února 1990 MUDr. Miroslav Holub, do funkce ředitele Nemocnice s poliklinikou v Semilech vybrán k 1.květnu 1990 MUDr. Jaroslav Slavík. Změny nastaly i ve správě města. Nová starostka PharmDr. Jana Roušarová, zvolená 4.prosince 1990, pak sehrála při záchraně nemocnice významnou roli.

V roce 1991 se připravovalo zrušení okresních ústavů národního zdraví a rozvolnění těchto centralisticky řízených organizací na samostatná zdravotnická zařízení s právní subjektivitou. Pro uskutečnění transformace v okrese Semily jmenovala přednostka okresního úřadu Ing. Václava Kodejšová komisi složenou ze zástupců okresního úřadu a jednotlivých zdravotnických zařízení. Předsedou transformační komise byl jmenován MUDr. Miroslav Holub. Veřejné zasedání městského zastupitelstva konané 25.září 1991 zřídilo s účinností od 1.ledna 1992 městskou příspěvkovou organizaci Nemocnice s poliklinikou v Semilech. Konkurzní řízení na obsazení funkce ředitele bylo vypsáno s termínem pro odevzdání přihlášek do 20.listopadu 1991. Na základě výsledků konkurzu byl ředitelem jmenován od 1.ledna 1992 MUDr.Miroslav Holub.

Investičních akcí bylo v nemocnici v roce 1990 poskrovnu, jen hospodářská budova dostala novou střechu, ale ožila několik let stará myšlenka na zřízení zdravotnické záchranné služby. Větším problémem než výběr vhodného vozu bylo opatření dvou miliónů na jeho pořízení a zajištění tehdy nezbytného devizového krytí. Česká státní pojišťovna věnovala 600 tisíc korun, Technometra Semily, Kovodružstvo Semily a Komerční banka Semily po 50 tisících korun, dále přispěli stavební bytové družstvo Československý svaz žen, lékaři a jednotlivci z řad občanů. Devizové krytí zajistily z části místní podniky Kolora, Tofa, Kovozávody, zemědělské družstvo Jizeran a okresní správa silnic. Na veletrhu v Brně na podzim roku 1990 byla uzavřena prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Motokov smlouva se zahraničním výrobcem sanitních vozů. Před koncem roku byla v nemocnici postavena v rekordním čase dvougaráž pro vozy záchranné služby s výhledem, že časem budou muset být takové vozy dva. Slavnostní okamžik nastal 30.března 1991, kdy do Semil dorazil nový Mercedes-Benz 310 vybavený špičkovou technikou v hodnotě 2 150 000 Kčs. Postupně byly získány prostředky na další vybavení vozu. Současně byl pro záchrannou službu inovován starší sanitní vůz, jehož vnitřní vybavení se kompletně změnilo. Zkušební provoz záchranné služby byl zahájen 27.května 1991. Zpočátku se jezdilo jen od pondělí do pátku od 7.00 do 15.30 hodin, nepřetržitý provoz byl zaveden od 1.listopadu 1991.

Pro ortopedické oddělení byl koupen za 29 tisíc marek artroskop umožňující dokonalou diagnostiku kloubových onemocnění, úrazů i následnou léčbu.

Mezitím vedoucí pracovníci nemocnice, ředitel Dr.Holub, správní ředitel Ing.Pick a primáři Dr.Ďurďa, Dr.Karadzos a Dr.Rubáček, připravovali návrh na přestavbu a na modernizaci nemocnice. Poznatky a inspiraci čerpali v tuzemských ústavech i v zahraničí. Svůj plán pak předložili představitelům města. Ti se nákladného projektu nejprve zalekli, ale pak se rozhodli jej podpořit. V té době netušili, v jak velkolepém rozsahu se rekonstrukci podaří uskutečnit. Starostka města Dr.Roušarová vydala tiskem výzvu k občanům, kteří se nehodlali zúčastnit kupónové privatizace, aby věnovali své kupónové knížky nebo akcie za ně získané městu na fond nemocnice. Apel měl příznivý ohlas, kupónové knížky darovalo 96 občanů.

Výzvu k semilské veřejnosti vydal i ředitel nemocnice a požádal o příspěvky na účty pro přestavbu nemocnice zřízené u Komerční banky a Agrobanky. Městské zastupitelstvo schválilo příspěvek ve výši 6 mil.Kč z výtěžku prodeje hotelu Golf. Od okresního úřadu přibylo do fondu 1,3 mil. korun, půl miliónu věnovaly Kovozávody Semily. Městský úřad uspořádal na tento účel sbírku u příležitosti konání voleb. Do pokladniček umístěných u volebních místností vložili voliči 14 022 Kčs. Získané prostředky dorovnalo město ze svého rozpočtu na 10 miliónů Kčs a tím vytvořilo základní předpoklad, aby se mohlo začít stavět. Projekt na I.etapu výstavby - přístavbu operačního traktu u hlavní nemocniční budovy, zpracoval arch.Sobota z projekční kanceláře Helika Praha (dříve Vojenský projektový ústav). Na základě veřejné soutěže vyhlášené v březnu 1992 byl ze 13 uchazečů jako dodavatel stavby na klíč vybrán podnik BAK Trutnov ( dříve Pozemní stavby Trutnov ). Stavět se začalo bez omezení nemocničního provozu v červnu 1992. V polovině března následujícího roku pokročila výstavba k I.poschodí a během roku byla ukončena. Za půldruhého roku vzniklo dílo v hodnotě kolem 90 miliónů Kč. Většina nákladů byla hrazena zásluhou poslance Mgr. Stanislava Pěničky ze státního rozpočtu. V době, kdy ještě nebylo shromážděno dost finančních prostředků, firma BAK, jako generální dodavatel, stavbu zálohovala. Architektonicky zajímavá novostavba byla slavnostně otevřena ve středu 29.prosince 1993 za početné účasti zástupců úřadů, institucí, dodavatelských firem i okolních zdravotnických zařízení. Jeden z řečníků, správní ředitel nemocnice, uvedl výstižně své vystoupení slovy "Chátrajícímu semilskému špitálu byla právě poskytnuta první pomoc".

Vedení nemocnice se dohodlo s představiteli města, že na dokončenou přístavbu operačního traktu plynule naváže rekonstrukce starého chirurgického pavilonu. Z toho důvodu byl příjem pacientů do lůžkové části chirurgie a ortopedie ukončen a od 6.prosince byla tato oddělení uzavřena za účelem stěhování. Provoz celé nemocnice byl omezen jen na budovu interního oddělení, kde z celkového počtu 65 lůžek měla chirurgie k dispozici 19, interna 29 a ortopedie 17 lůžek. Míst v nemocnici se muselo velmi úsporně a promyšleně využívat, doba hospitalizace byla zkrácena v průměru na sedm dní. V nutných případech doléčování pacientů po operacích probíhalo v jiných zdravotnických zařízeních.

Od slavnostního otevření operačního traktu uplynul ještě nějaký čas, než mohl být v nové části nemocnice zahájen provoz. Teprve po Novém roce 1994 byl instalován a zapojen opožděně dodaný sterilizátor, musely být provedeny biologické a bakteriologické testy, na jejich výsledky bylo nutno počkat. Prvním operačním dnem se stala středa 19.ledna, kdy jako první o půl osmé ráno podstoupila mladá žena v nejvýše položeném aseptickém sále operaci křečových žil. Operace v superaseptickém sále byly zahájeny v pondělí 24.ledna 1994.

Po celý rok 1994 probíhala rekonstrukce hlavní budovy nemocnice. Prováděla ji opět firma BAK Trutnov. Nemocnici tížily finanční problémy, neboť bylo obtížné, ba téměř nemožné , při malé lůžkové kapacitě vypořádat se s vysokými, převážně konstantními náklady na provoz. Navíc vázly úhrady od zdravotních pojišťoven. Potíže začaly již po 1.1ednu 1993, kdy vstoupilo v život zdravotní pojištění, ale zálohové financování Všeobecné zdravotní pojišťovny začalo opožděně až 2l.1edna, takže nemocnice zůstala po větší část měsíce zcela bez peněz. Na účtu jí zbylo jen 3,98 Kč. Pro překlenutí finančních problémů schválila městská rada nemocnici 5.září finanční výpomoc 400 tisíc Kč, kterou později zastupitelstvo změnilo v nevratný příspěvek. K 26.srpnu 1994 měla nemocnice účetní hodnotu 140 mil.Kč, ale závazky ve výši 5,5 mil.Kč.

Na jaře 1995 byla II.etapa výstavby skončena a ve čtvrtek 9.března rekonstruovaná budova slavnostně otevřena. Promluvit a přestřihnout symbolickou pásku měla při slavnosti starostka města Ing. Václava Kodejšová, ale hrou osudu stala se po autohavárii první pacientkou v nově otevřeném pavilonu. Pásku pak v přízemí ambulantního traktu přestřihl poslanec Mgr. Stanislav Pěnička. Firma BAK podala obdivuhodný výkon. Poslední tři měsíce se na stavbě pohybovalo na 150 řemeslníků. Organizačně sladit zájmy a potřeby jednotlivých firem bylo neobyčejně náročné. V pátek 10.března se v novostavbě uskutečnil Den otevřených dveří pro veřejnost. Vlastní provoz byl zahájen v pondělí 15.března 1995.

V letech 1993 až 1994 probíhala postupná privatizace ambulantních lékařů, čímž se finanční situace dále zhoršovala, neboť nemocnice s poliklinikou přicházela o lukrativnější obory a méně výhodné služby jí zůstávaly. Na dobu výstavby nemocnice a tedy i snížení její kapacity z prostorových důvodů byla povolena soukromá praxe několika lékařům nemocnice. Ta se však v průběhu roku 1994 nadále rozšířila a vznikaly pochybnosti o vhodnosti souběhu soukromé praxe lékařů s jejich současným působením v nemocnici. Hospodářský výsledek nemocnice za rok 1994 vykázal ztrátu ve výši 9 mil. Kč. Městská rada vzala ztrátu na vědomí, ale požadovala provedení organizačních změn, které by dluh postupně snižovaly. V první polovině roku 1995 se však ztráta ještě prohloubila. Podstatnou část minusového hospodářského výsledku tvořily neuhrazené faktury dodavatelům za léky a zdravotnický materiál. Skluz plateb byl zhruba sedmiměsíční. Nemocnice však měla také neuhrazené pohledávky u zdravotních pojišťoven ve výši 6,4 mil.Kč. Při celostátně nepříznivé situaci ve zdravotnictví ovlivnilo hospodaření nemocnice nedostatečné ohodnocení bodu za provedené výkony, rozestavěnost provozních budov, dosud ne zcela využitá lůžková kapacita i rozhodnutí vlády o vyplácení 13. a 14.platu.

Ředitel dr.Holub, který měl výhrady k organizačním změnám vyžadovaným správou města, ze své funkce odstoupil a město vypsalo v dubnu 1995 výběrové řízení na nové obsazení funkce ředitele s termínem přihlášek do 15.května. Ze tří žadatelů nejlépe vyhověl podmínkám MUDr. Petr Krtička a byl s účinností od 1.června 1995 jmenován do funkce. Při svém nástupu byl uvítán „ohňostrojem“, když do nemocniční trafostanice uhodil blesk a rozběhl se po drátech do celého areálu. Způsobená škoda byla odhadnuta na půl miliónu korun. Nejvíce utrpěla elektronika vzduchotechniky v nově rekonstruovaném pavilonu. Nový ředitel přistoupil k řadě většinou nepopulárních opatření. Provedl reorganizaci některých funkcí, od 1.října 1995 zakázal v Semilech soukromé praxe nemocničních lékařů, souběh zaměstnání sester v nemocnici a soukromých praxích. Stanovil výši povinného úvazku pro lékaře. Ordinační doba ortopedické a chirurgické ambulance v nemocnici byla rozšířena a zřízeny odborné poradny. Chod nemocnice, která již dokázala lépe čelit dalším nepříznivým tendencím ve financování zdravotnictví, se stabilizoval.

Výstavba nemocnice pokračovala třetí etapou, stavbou nového pavilonu s interním a ORL oddělením a laboratořemi. Nový pavilon byl otevřen v pátek l5.března 1996. Již předtím, 15.ledna, byla otevřena centrální přijímací kancelář pro pacienty a začátkem února se do Semil přestěhovalo z Lomnice nad Popelkou oddělení ušní, nosní a krční vedené primářem MUDr. Tomášem Coufalem. Zároveň byl zahájen zkušební provoz oddělení klinické biochemie a zapojena nová telefonní ústředna.

Při plánovaných úpravách starého interního pavilonu se zjistila velmi nízká kvalita původního betonu a u vodorovných dřevěných konstrukcí napadení dřevomorkou s aktivními ložisky. K dosažení požadované životnosti stavby byl v rekordně krátké době beton na chodbách zesílen a dřevěné stropy vyměněny. Zrekonstruovaný starý interní pavilon, označovaný nyní podle barvy fasádní omítky jako "bílý pavilon", byl kolaudován 23. srpna 1996. Kromě interních pracovišť v něm bylo zřízeno třiadvacetilůžkové rehabilitační oddělení pro pacienty po ortopedických operacích, cévních, mozkových a srdečních příhodách nebo s poraněním pohybového ústrojí. Z personálních důvodů bylo oddělení od poloviny prosince 1997 uzavřeno. Uvolněné prostory byly připraveny k převzetí kožního oddělení z Lomnice nad Popelkou.

Tempo výstavby se od etapy k etapě stupňovalo. V době otevření nového pavilonu již probíhala demolice staré hospodářská budovy. Nemocniční kuchyň se dočasně přestěhovala do nedalekého továrního objektu firmy Hybler v Benešově. Praní prádla převzala prádelna v turnovské nemocnici. Stavba nového hospodářského pavilonu trvala jen devět měsíců. V den slavnostního otevření objektu s nemocniční restaurací a moderně vybavenou kuchyní 20.prosince 1996 se konala dopoledne oslava pro zaměstnance, kteří po dobu celé rekonstrukce projevovali nesmírnou obětavost, odpoledne pro pozvané hosty, jimž bylo umožněno projít se všemi budovami nemocničního areálu. Slavnost byla spojena s výstavkou fotografií a dokumentů z historie nemocnice. Jídelna je řešena tak, aby mohla být podle potřeby přeměněna na sál pro odborné semináře a společenské akce s kapacitou 80 míst. Péči o stravování pacientů i personálu převzala firma Eurest. Více než čtyřletá přestavba nemocnice, která z ní učinila jeden z nejmodernějších nemocničních komplexů v republice, skončila. Celkové náklady včetně technologie a zdravotního zařízení přesáhly částku 400 mil.Kč. I když byly hrazeny převážně ze státních dotací, podíl dobrovolných dárců, jejichž seznam by zabral několik stran, nebyl zanedbatelný. V jednotlivých letech obdržela nemocnice od podniků, podnikatelů, institucí a občanů finanční dary v hodnotě: