Po světové válce ceny životních potřeb výrazně vzrostly. Potraviny a léky podražily až o 100 %, jeden obvaz stál v roce 1920 5O Kč. Správní výbor byl proto nucen přistoupit k úpravě ošetřovacích sazeb. Vzrostl také odůvodněný tlak zaměstnanců na zvýšení mezd. Žádostem bylo vyhověno, i když ne vždy o požadovanou výši. Také řeholním sestrám, které dosud pobíraly měsíční mzdu 100 Kč, byla přiznána mimořádná výpomoc, takže od začátku roku 1921 dostávaly 150 Kč měsíčně. Ke sporu došlo při stanovení výše služného primáři Dr.Kubátovi, jemuž před léty přiznaný drahotní přídavek vrchní správa nemocnice odebrala. Když nepomohly protesty, předal Dr.Kubát záležitost svému právnímu zástupci JUDr.Jindřichu Patkovi. Spor prošel všemi instancemi až na zemský správní výbor v Praze, ale i ten potvrdil odebrání přídavku jako oprávněné a zákonné. Dr.Patka se nevzdal. Odvolal se k nejvyššímu správnímu soudu, který za předsednictví JUDr.Emila Háchy, pozdějšího protektorátního prezidenta, rozhodnuti zemského správního výboru zrušil a nárok primáře Dr.Kubáta na přídavek potvrdil.

Jedinou investicí krátce po válce byla rekonstrukce a přístavba prádelny, která už zvýšenému provozu nestačila. Byla kolaudována v květnu 1919. Kontroloři zemského správního výboru, kteří 19.května 1921 provedli v nemocnici celkovou prověrku, odjížděli spokojeni. V protokolu mimo jiné konstatovali, že čistota je vzorná, strava dobrá a chléb vlastní výroby velmi chutný.

Rakousko-Uhersko mělo před první světovou válkou největší úmrtnost na tuberkulózu v Evropě. Jen v Čechách umíralo kolem 22 tisíc lidí ročně. Mezi nejvíce postižené oblasti patřilo Podkrkonoší, kde pracovní podmínky zejména domácích tkalců a dělníků v textilním průmyslu vzniku a šíření této nemoci napomáhaly. V politickém okrese semilském (Semily, Lomnice, Železný Brod) zemřelo v roce 1905 na tuberkulózu 305 lidí, z toho v samotném soudním okrese Semily 122. V Semilech byl proto již v roce 1904 založen odbor Zemského pomocného spolku pro nemocné s plicními chorobami v němž bylo organizováno 15-25 členů. Světová válka způsobila další vzedmutí tuberkulózní úmrtnosti, které vyvrcholilo v roce 1918. I když v dalších letech se situace zlepšila, vyžadovaly si obávané "souchotiny" každoročně v semilském okrese hodně přes stovku obětí. Na léčení a prevenci tuberkulózy se zaměřil po návratu z vojenské služby Dr. Antonín Lysý. V roce 1920 patřil k iniciátorům založení odboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze v Semilech a stal se jeho předsedou. 0 rok později zřídil v nemocnici v uvolněné místnosti protituberkulózní poradnu a vedl ji. Toho roku vyšetřil a ošetřil v poradně 45 postižených. Poradna neměla požadované vybavení a byla v roce 1924 nadřízenými orgány zrušena. Po čtyřleté přestávce byla znovuotevřena v semilském domě sociální péče. Nemoc stále hrozila. V létech 1920 až 1924 stoupl počet tuberkulózních členů Okresní nemocenské pojišťovny v Semilech z 28 na 161, v nemocnici se v téže době zvýšil příjem z důvodu tbc pětkrát.

Vzhledem k nebezpečí, které nemoc představovala, rozhodlo se okresní zastupitelstvo v roce 1923 zřídit v nemocnici samostatné oddělení výhradně pro tuberkulózní nemocné a to přistavením poschodí na infekční pavilon. Zásluhu na tomto rozhodnutí měl okresní lékař Dr.Nedomlel, ale především tehdejší referent nemocnice továrník MUDr. Josef Hybler, který od poloviny roku 1921 opakovaně upozorňoval na riziko spojené s umísťováním jiných nemocných do infekčního pavilonu, naléhal na jeho rekonstrukci a rozšíření. Zdůrazňoval, že zvýšení lůžkových kapacit umožní vrátit infekční pavilon účelu, pro který byl postaven. Stavitel Josef Kosař zpracoval v listopadu 1923 plány na nástavbu infekčního pavilonu a v polovině ledna 1924 předložil rozpočet ve výši 356 677 Kč. Zemský správní výbor ale 11.listopadu 1924 tento způsob rozšíření nemocnice označil za nepřípustný a požadoval pro tuberkulózní nemocné samostatný pavilon. Nezbývalo, než se podřídit.

Zemský výbor vyslal do Semil 3.dubna 1925 neohlášenou kontrolu, aby zjistila skutečné poměry v nemocnici. Toho dne bylo na 100 postelích umístěno 110 nemocných a ze dvou místností infekčního pavilonu byly postele vůbec odstraněny, aby se místa co nejúsporněji využilo. Pacienti leželi na slamnících na zemi. Letmé nahlédnutí do evidence kontrolorům ukázalo, že k přeplňování nemocnice docházelo často. Například 27.února 1924 bylo při stolůžkové kapacitě ústavu hospitalizováno 126 pacientů a 28.1edna 1925 dokonce 134. Nebylo vůbec vzácným zjevem, že dva nemocní spali na jedné posteli. Pro nakažlivé choroby bylo v té době rezervováno jen 13 lůžek. Při nadměrném využívání kapacit vykázala nemocnice jen za první čtvrtletí roku 1925 přes 90 tisíc Kč zisku. Poznatky kontroly přispěly k tomu, že se řešení již neodkládalo.

Vypracování projektu pavilonu pro tuberkulózní pacienty bylo zadáno ing.arch. Vladimíru Kredbovi z Prahy. Komisionelní výběr staveniště se konal 25.května 1925, stavební povolení vydala okresní politická správa 3.listopadu 1925. Na základě výsledku výběrového řízení byla stavba 11.1.1926 zadána firmě V.a F.Capoušek a A.Sander Hradec Králové za 673.012.24 Kč. Zadání schválil zemský správní výbor, ale zmíněná firma s odvoláním na zvyšující se drahotu požadovala dodatečně vyšší cenu, než původně potvrdila. Došlo ke sporu, jehož vyřešením byl pověřen advokát JUDr.Jindřich Patka. Dosáhl zrušení smlouvy s královéhradeckou firmou a stavba byla zadána místním stavitelům Josefu Schejbalovi a Josefu Kosařovi, kteří byli ochotni hrubou stavbu za tuto částku stavět. Staveniště jim bylo předáno 11.května 1926. Celkový náklad na vybudování pavilonu včetně vnitřního vybavení činil 1 210 600 Kč. Ministerstvo veřejného zdravotnictví poskytlo subvenci 300 tisíc Kč, zemský výbor 150 tisíc Kč, správní komise Okresní nemocenské pokladny v Semilech 20 tisíc Kč, firma F.Schmitt v Řekách 10 tisíc Kč a obecní zastupitelstvo v Podmoklicích rovněž 10 tisíc Kč. Lhůta pro dokončení pavilonu, stanovená do 30.září 1927, nebyla dodržena, ale 21.1istopadu chybělo jen vymalování a nátěry, což se podařilo v průběhu prosince zvládnout.

Pavilon byl postaven severovýchodně od hospodářské budovy, hlavní frontou obrácen k jihu. Ložnice různé velikosti byly určeny pro jednoho, dva, čtyři nebo pět nemocných. Těžce nemocným bylo přisouzeno přízemí s 16 lůžky v šesti místnostech, lehčeji nemocným první poschodí s 21 lůžky v devíti ložnicích. Pro jednoho pacienta se počítalo s plochou 27,3 m3 při světlé výšce místností 3,45 m. U vchodu v přizemí byla umístěna čekárna, ordinace a pokoj lékaře. Nemocní z přizemí měli k dispozici prostornou terasu jako otevřenou lehárnu přístupnou přímo z ložnic. Na severní stranu byly v objektu umístěny v přízemí i v poschodí lázně, umývárny, čajové kuchyňky, pokoje a umývárny ošetřovatelek, šatny, místnosti pro inventář, pro čisté i nečisté prádlo. Z chodby I.patra byl přemostěním získán východ do zalesněné stráně, kde byla o rok později, po zakoupení 12 korců městského lesa zřízena otevřená lehárna pro lehčí pacienty z I.poschodí. Po uskutečnění koupě vlastnila nemocnice celkem 14 korců lesa. Celá budova byla podsklepena, ve sklepích umístěna též kotelna s uhelnou pro ústřední vytápění.

Do nemocnice bylo pořízeno v roce 1924 další vybavení, nový rentgen, horské slunce Solux a jiné potřeby. V roce 1926 měla nemocnice ve stavu 19 zaměstnanců - 2 lékaře, správce, kancelářskou sílu, 6 řeholních sester, jednu civilní ošetřovatelku, domovníka, sluhu a 6 služek. V letech 1925-1927 dojížděl do Semil každý čtvrtek na základě smlouvy MUDr.Vojtěch Zika, odborný lékař pro nemoce oční, ušní , nosní a krční z Mladé Boleslavi. Kromě běžných vyšetření provedl v roce 1925 33 očních, 21 ušních, 34 nosních a 74 krčních operací.

V březnu 1926 navštívila semilskou nemocnici komise zemské správy politické. Konstatovala, že shledala ústav po stránce zdravotně-lékařské i hospodářské ve vzorném stavu i čistotě. Pochválila stravování, stravu, podávanou v hojném množství označila za velmi chutnou. Ocenila , že návštěvy jsou trpěny pouze v předepsaný čas, od dvou do čtyř hodin odpoledne.

Primář Dr.Otto Kubát požádal 4.8.1927 o jednoroční zdravotní dovolenou počínaje dnem 1.záři 1927. Vrchní správa nemocnice jeho žádost zamítla, poskytla mu normální dovolenou do konce října a od 1.listopadu 1927 jej přeložila do výslužby s ročním výslužným 36 600 Kč. Současně vypsala konkurz na obsazení místa primáře a uveřejnila jej v Úředním listě RČs a Časopisu českých lékařů. Konkurzem byl vybrán MUDr.Alois Pluhař, který Dr.Kubáta zastupoval již v době jeho zdravotní dovolené. Dr.Pluhař se narodil 25.července 1887 v Rožďalovicích jako syn lékaře. Po získání doktorátu na pražské lékařské fakultě působil krátce v Mladé Boleslavi, načež se stal sekundářem vyhlášeného chirurga MUDr.Michala ve Vinohradské nemocnici. V roce 1920 byl jmenován primářem ve Vysokém nad Jizerou a dnem 1.listopadu 1927 se stal primářem semilské nemocnice. Po nástupu do funkce učinil několik závažných rozhodnutí. Ukončil smluvní spolupráci s mladoboleslavským odborným lékařem Dr.Zikou s odůvodněním, že jeho působení nemá pro činnost a výkonnost nemocnice rozhodující význam. Dále přesvědčil okresní správní komisi, aby řeholní sestry byly od 1.ledna 1928 nahrazeny personálem civilním. Předávací inventura probíhala ve dnech 28.-29.prosince 1927. V protokolu o přejímce se konstatovalo, že byla řeholní představenou vzorně připravena. Prádlo a inventář souhlasily přesně s evidencí, nebylo jediné diference. Navíc řeholnice předaly vyprané a vyžehlené prádlo, které někteří pacienti při propuštění v nemocnici zanechali. V kapli byl předán oltář se svatostánkem, socha Panny Marie, dvě sošky andělů, dva stolky pod sochy, osm lavic, skříně pro mešní roucha, 12 svícnů, ciborium, kalich, kříž, misál, zvonek, mešní roucha a další drobné sakrální předměty. Zařízení kaple, které bylo majetkem okresního výboru, převzal 2.1edna 1928 do úschovy semilský děkan František Svoboda. Řeholnice předaly také nemocniční hospodářství včetně sedmdesáti slepic a čtyř vepřů o přibližné váze 100 kg.
Období 1928 - 1937

Léčebna počínající plicní tuberkulózy mužů měla a mohla být uvedena do provozu dnem 1.ledna 1928, ale nestalo se tak. Nový primář uplatnil své odlišné názory na vnitřní uspořádání a vybavení pavilonu a změny si vyžádaly určitý čas. Počet ložnic pro pacienty byl snížen z 15 na 14, počet obsaditelných míst zvýšen na 48 na úkor původně uvažované plochy pro jednoho nemocného. V pavilonu byla zřízena místnost pro helioterapii, rentgen a inhalatorium. Pro obě lehárny bylo koupeno 40 lůžek, pořízeny skříně na prádlo, na šaty i další inventář. Kolaudace pavilonu proběhla za účasti zástupců zemského správního výboru 9.května 1928, od 1.července 1928 byli do něho přijímáni první nemocní. 0 přijetí do ošetřování však nerozhodovala správa nemocnice, ale zemský úřad v Praze. Vedoucím lékařem léčebny byl od 1.července 1928 jmenován MUDr. Antonín Lysý, jemuž byl služebně podřízen jeden sekundář. Dr.Lysému nadále (i po tomto jmenování) podléhal infekční pavilon. V prvním půlroce provozu bylo v léčebně ošetřováno 104 nemocných. Pacienti v léčebně byli izolováni, nesměli se s nikým stýkat a zatoužili toto omezení kompenzovat činností, která by jim dala zapomenout na jejich chorobu. Zorganizovali podpisovou akci a podali žádost, aby jim byl při léčebně zřízen kuželník. Okresní výbor jejich žádosti v záři 1929 vyhověl, koupil kuželky a kuželník zřídil.

Při nemocnici bylo již od první světové války malé hospodářství s prasečím chlívkem kurníkem a zelinářská zahrada. V roce 1931 se hospodářství, které znamenalo významný přínos pro zásobování nemocniční kuchyně, dostalo na vyšší úroveň. Podle zadání okresního výboru postavil stavitel Josef Schejbal za 32 tisíc Kč prostorný vepřín. Zelinářská zahrada byla vybavena skleníky. Zahradnictví dodávalo kuchyni hlávkový salát, kedlubny, kapustu, mrkev, petržel, celer, rajčata, cibuli, okurky, rybíz a jablka, chov slepic zajišťoval dodávku vajec a občas i masa. Nejlepších výsledků dosahoval vepřín. Jen v roce 1934 bylo poraženo 19 vepřů a na konci roku zbylo ještě 8 kusů k dokrmení.

Jednou z chorob, která se v Podkrkonoší zvláště rozšířila, byla struma – chorobné zduření štítné žlázy. Výskyt byl v okrese Semily tak značný, že zemský úřad vyžadoval od okresního úřadu každoroční zprávy o situaci, po nějaký čas dokonce zprávy měsíční. Nemoc nebyla v celém okrese rozšířena rovnoměrně. V roce 1930 bylo na Semilsku zaznamenáno jen jedenáct případů a také na Lomnicku výskyt nevzbuzoval obavy. Nejvíce z celého okresu bylo postiženo železnobrodsko a také odtud přicházelo do semilské nemocnice s touto chorobou nejvíce nemocných. Tamní obvodní lékař Dr. Kazda se domníval, že vznik strum souvisí s geologickým složením půdy a má příznivé podmínky tam, kde podkladem je prahorní břidlice, obsahující málo minerálních solí. Statistiky mu vcelku dávaly za pravdu. V roce 1930 největší výskyt byl zaznamenán ve Skuhrově - 162 případů (16.39% všech obyvatel), Chlístov 80 případů (15.93%), Horská Kamenice - 53 nemocných (12.99%), Bzí - 90 nemocných (12.93%), Jirkov 55 případů (12.9%), Hrubá Horka 66 (11.15%), Bratříkov 61 (11.55%). V samotném Železném Brodě bylo zjištěno 90 případů (3,01%). Z 888 vyšetřených školních děti bylo strumou v různém stádiu stiženo 656. 0 tři roky později vykazovala zdravotní statistika ze 60 605 obyvatel semilského okresu 1135 nemocných strumou. U školních dětí se snížení výskytu nemoci dosáhlo očkováním a podáváním jódu.

Dr.Pluhař věnoval této chorobě pozornost již ve Vysokém nad Jizerou a strumu úspěšně operoval. V Semilech svůj zájem ještě prohloubil. Běhen prvních tří let operoval 70 případů a v dalších letech počet zákroků při stoprocentní úspěšnosti neklesal. V roce 1934 bylo operováno dokonce 56 postižených. Problematice strumy věnoval Dr.Pluhař i své příspěvky do odborných lékařských časopisů. Specializací na operace strumy se semilská nemocnice stala známou daleko široko.

Předseda okresní správní komise Josef Řepka a referent nemocnice MUDr.Josef Hybler se ihned po dostavbě plícní léčebny zabývali myšlenkou, jakým nejvhodnějším způsobem věčně přeplněnou nemocnici rozšířit. Svůj návrh na nástavbu II.patra hlavní budovy a novostavbu administrativní budovy předložili 20.října 1927 okresní správní komisi. Setkali se s pochopením. Komise zadala staviteli Josefu Schejbalovi zpracování ideové studie a předběžného rozpočtu. Předpokládal se náklad asi 1,2 miliónu Kč. Řepka podstoupil řadu intervencí a jednání o finančním zajištění stavby. Teprve pak vznikly detailní plány stavitele Schejbala, jemuž byl poradcem jeden z mála odborníků na projekty nemocnic ing.arch. Wallenfels, vrchní technický komisař zemského úřadu v Praze. Plány schválil zemský správní výbor a ministerstvo zdravotnictví slíbilo podporu ve výši třetiny nákladů propočtených na 1 925 000 Kč.

Po skončení příprav zabýval se stavbou okresní výbor. V bohaté diskusi sjednotil se na návrhu okresnímu zastupitelství, aby vzhledem k finanční situaci byla výstavba provedena ve dvou etapách, z nichž do první by byla zahrnuta jen nástavba poschodí na hlavní budově v hodnotě asi 1 milión Kč. Ten by byl uhrazen povolenou již zápůjčkou 500 tisíc Kč, třicetiprocentní subvencí ministerstva ve výši 300 tisíc Kč a zbývajících 200 tisíc Kč hypotekární půjčkou, jejíž úrok a úmor by byl splácen z nemocniční přirážky. Okresní finanční komise se k návrhu v podstatě připojila s tím, že ke stavbě administrativní budovy bez přepracování plánů by stejně nedala souhlas, protože má výhrady k plánovanému využití prostor.

Mezitím vrchní zdravotní komisař okresu Semily zaslal zemskému úřadu písemný návrh, aby vzhledem k nadměrnému vytížení semilské nemocnice byly zřízeny dvě její detašované pobočky - porodní oddělení v domě sociální péče v železném Brodě a infekční odděleni v Lomnici nad Popelkou, čímž by se nemocnici v Semilech značně ulevilo. Porody v Semilech se zatím odbývaly v operačním sále a pro rodičky byla vyhrazena jen jedna místnost se čtyřmi lůžky.

Okresní zastupitelstvo rozhodovalo o stavbě administrativní budovy a nástavbě chirurgického pavilonu 29.1edna 1931 za účasti projektanta Josefa Schejbala. Návrh okresního výboru na rozdělení výstavby do dvou etap přednesl ing.Bohumil Jirounek. Proti návrhu se rozhodně postavil Josef Řepka. V emotivním projevu zrekapituloval, co všechno bylo již pro realizaci stavby vykonáno, vylíčil zoufalou situaci v nemocnici, kde pacienti leží na slamnících na zemi, po chodbách, v koupelnách i na půdě a personál je ubytován ve zdravotně závadných bytech v suterénu. Zdůraznil nedělitelnost stavebních akcí, pro něž plány byly již dělány s předpokladem, že budou provedeny současně. Samotná nástavba hlavní budovy by mnoho nepomohla, protože by se do ní musely bezpodmínečně přistěhovat ze sklepních bytů ošetřovatelky a služebné, což by zabralo polovinu nových místností a na společné chodbě by pak byli nemocní i personál. Dle stávajících plánů by náklad na obě stavby činil 1 925 000 Kč. Doporučil zatížit nemocniční fond investiční půjčkou ve výši 700 tisíc Kč, kterou by pak nemocnice sama ze svých prostředků umořovala a úrokovala. Dalších 700 tisíc Kč by dalo ministerstvo zdravotnictví formou subvence, takže na okresní fond by připadlo 600 tisíc Kč, tedy jen o 100 tisíc Kč víc, než při provedení pouhé nástavby.

Za návrh Řepkův postavil se jménem strany národně socialistické František Kovanda a Bedřich Nezdara jménem okresní organizace národně demokratické, jejíž členové byli největšími daňovými poplatníky. Někteří z přítomných naopak rozhodně nesouhlasili. Ing.Jirounek poukázal na neutěšený stav okresu, který má 17 mil. Kč dluhů a téměř 3 mil. Kč nedoplatků na přirážkách a přídělech z vyrovnávacího fondu. Jen k úhradě úroků potřebuje ročně 1 350 000 Kč při daňové základně asi 800 tisíc Kč. To znamená, že veškeré přirážky ve výši 150% se spotřebují na úroky a umořování dluhů a jiné potřeby vycházejí na prázdno. Okresu hrozí naprosté finanční zhroucení, pokud nezastaví nebo alespoň neomezí všechny práce, které nejsou nezbytně nutné. Nelze spoléhat na to, že půjčku 700 tisíc Kč bude možno nekonečně dlouho úrokovat a umořovat z nemocničního fondu. Není také jisté, zda by to zemský úřad v této výši povolil. Podle zákona je věcný náklad na nemocnici povinen nést okresní fond a uvedené břemeno by nakonec stejně bylo na něj přeneseno. Rozpočty staveb bývají zpravidla dodatečně překročeny, takže vůbec není jisté, jakou částkou by musel okres přispět. Vystoupení ing. Jirounka na přítomné zřejmě zapůsobilo, takže při následném hlasování byl návrh okresního výboru na výstavbu po etapách schválen dvanácti hlasy proti jedenácti. Rozhodnutí znamenalo, že se plány musely předat projektantovi k přepracování.

Půjčka na nástavbu hlavní budovy nemocnice byla uzavřena v dubnu 1932 u dvou ústavů, 300 tisíc Kč u městské spořitelny v Semilech a ve stejné výši u městské spořitelny v Železném Brodě. Nástavbu provedl v roce 1933 stavitel ing. Vácslav Slaba z Lomnice n.Pop. za stavebního dozoru Josefa Schejbala ze Semil a téhož roku bylo přistavené druhé poschodí dáno do užívání. Teprve po dvou letech se přišlo na to, že stavba byla uskutečněna bez stavebního povolení a že tedy šlo o „černou stavbu". Komisionelní stavební řízení bylo dodatečně stanoveno na 12 .března 1935 a 17.července vydal okresní úřad výměr povolující užívaní stavby.

Nástavbou bylo získáno devět ložnic pro nemocné, nový aseptický operační sál, v podkroví osm místností pro personál. Stavební úpravy se dotkly i starých podlaží. V 1. poschodí, nad bývalým operačním sálem, byl zřízen nový septický operační sál a jeden pokoj pro nemocné přeměněn na rentgenové pracoviště. V přizemí ze starého operačního sálu byla upravena místnost pro elektroléčbu, z kaple pokoj pro nemocné, z dřívějšího velkého pokoje pro nemocné dva pokoje pro sekundáře. V suterénu bylo vyměněno zařízení kotelny. Dosavadní kotle ústředního topení nahradily dva nízkotlaké kotle systému Roučka, v téže kotelně byl postaven ještě stojatý trubkový kotel Mész a Havelka pro sterilizaci. Výtah však zůstal původní jen do prvního poschodí, takže pacienti museli být přenášeni po schodišti. Až v roce 1937 byl instalován firmou ing.Jaroslav Poučka Praha lůžkový výtah Stingler, jímž byla umožněna doprava nemocných do všech podlaží. Kolaudační přejímka se konala 23.dubna 1937.

Při počtu 220 lůžek pracovalo v nemocnici 7 lékařů, vrchní sestra, 13 ošetřovatelek, 2 instrumentářky, správce, 3 kancelářské síly, 3 zřízenci, domovník, kuchařka, pradlena, švadlena a 17 služebných. I přes rozšíření nástavbou nemocnice zůstávala nadále přeplněna. V roce 1934 několikrát přesáhl počet hospitalizovaných více než dvojnásobně počet lůžek.

Významné organizační opatření se uskutečnilo v roce 1936. Vedoucí lékař plicní léčebny a infekčního pavilonu Dr. Lysý byl nucen pro těžkou chorobu k 1.červenci 1936 zanechat aktivní činnosti. Byl vytvořen nový primariát, který zahrnoval oddělení pro nemoce vnitřní, nervové, infekční i léčebnu pro počínající tuberkulózu plic, do níž začaly být přijímány ženy. Zatímním primářem těchto oddělení a vedoucím lékařem plicní léčebny byl k 1.prosinci 1936 jmenován MUDr. Alexandr Beranovský. Dr.Beranovský se narodil 2l.srpna 1900 v Klinci, v ruské gubernii Černigov. Po promoci na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze 18.10.1930 působil jako sekundář v Německém (Havlíčkově) Brodě. První čas po nástupu v Semilech věnoval se zařizování nově utvořeného interního oddělení v budově plicní léčebny. podle jeho plánů byla v následujícím roce do interny pořízena krátkovlnná diatermie, iontoforéza, enterocleaner, aparát pro pneumotorax, jódové a slatinné lázně, přestavěna čtyřkomorová lázeň, zřízena temná komora pro vyšetření ušní, nosní a vedlejších dutin.
Nemocnice v době ohroženi státu a německé okupace

Nemocnici v Semilech tvořilo v roce 1938 pět objektů - pavilon chirurgicko-gynekologický, v němž byla i správa ústavu a přijímací kancelář, pavilon chorob interních a tuberkulózních s léčebnou pro počínající tuberkulózu plic (o rok později byla výnosem zemského úřadu zrušena), pavilon chorob infekčních, hospodářská budova s garážemi, márnice s pitevnou a dezinfekční stanicí. Co do počtu přijatých pacientů dosáhla nemocnice v roce 1938 historického maxima od svého založení. Při počtu 225 lůžek zaznamenala nejvyšší denní stav 272 hospitalizovaných. Jen na interně muselo být během roku 58 nemocných pro nedostatek místa odmítnuto a bylo zavedeno přijímání pacientů na záznam. Nedostatkem lůžek trpěl i chirurgický pavilon. Proto se plánovalo zahájení výstavby infekčního pavilonu, kde rozšíření vzhledem k narůstajícímu počtu infekčních chorob u dětí se ukázalo jako nejpotřebnější. V nevyhovujících místnostech se někdy muselo na 34 postelích tísnit až 64 malých pacientů. Ale výstavba byla nepředvídaně odsunuta a nepodařilo se ji uskutečnit ani v dalších letech.

Jen asi třetina pacientů pocházela ze Semil. Za jedenáct měsíců roku 1938 bylo přijato 3578 nemocných z těchto soudních okresů: Semily 1254, Lomnice n.Pop. 404, Železný Brod 840, Turnov 367, Český Dub 29, Mnichovo Hradiště 117, Bělá pod Bezdězem 44, Jičín 52, Libáň 16, Sobotka 13, Jilemnice 17, Vysoké n. Jiz. 27, dalších 358 bylo z okresu Mladá Boleslav a jiných míst v republice.

V nemocnici pracovalo kromě dvou primářů a deseti sekundářů, z nichž ani jeden nepobyl v ústavu celý rok, dalších 55 zaměstnanců: vrchní sestra, 15 ošetřovatelek na odděleních, 2 laborantky, 2 instrumentářky, správce, 4 kancelářské síly , domovník a topič, strojník a šofér, zahradník, 2 sluhové, 2 kuchařky, pradlena a 20 služebných. V létě zastupoval primáře Dr.Pluhaře bývalý zdejší sekundář Dr.E.Vintrich z I.chirurgické kliniky prof.Dr.A.Jiráska v Praze.

Nemocnice se konečně zmohla na velký dvoulůžkový sanitní automobil Tatra. Na jeho pořízení přispělo ministerstvo sociální a zdravotní správy 2000 Kč, firma F.Schmitt v Řekách 1000 Kč, deset podnikatelů ze Semil a okolí po 500 Kč a většina obcí v okolí. Výší příspěvků stály v popředí Semily (500 Kč), Žernov (400 Kč), Benešov (300 Kč), po 200 Kč věnovaly Podmoklice, Železný Brod, Tatobity, Nová Ves, Veselá, Vranové, ostatní obce menší částky. Záchranná stanice okresu Semily zřízená při nemocnici obstarala každoročně několik set převozů z nejrůznějších míst a okresů. Základní poplatek činil 5 korun, k tomu se v Semilech bez ohledu na ujetou vzdálenost připočítávalo 20 K, mimo obvod města 3 k za km. U infekčních nemocí se účtoval poplatek 5 K za dezinfekci vozu.

Rok 1938 nesl známky nervozity z expanzivní politiky hitlerovského Německa. Prováděly se přípravy k obraně státu, jichž se účastnili i nemocniční lékaři. Přednášeli po celém okrese v kurzech, jejichž účelem byl výcvik dobrovolného ošetřovatelského personálu v rámci červeného kříže, sboru dobrovolných hasičů a odborů civilní protiletecké obrany. Do provozu nemocnice zasáhly nepříznivě obě mobilizace, květnová i zářijová, za nichž zůstali na chirurgii jen dva sekundáři a na interně pouze primář při denních stavech 130-150 nemocných. Tato situace trvala po celý říjen 1938. Po obsazení českého pohraničí ustal přiliv nemocných ze zabraných obcí, do nemocnice nastoupili lékaři uprchlí ze Sudet, naopak odešli ti, kteří tam měli své stálé bydliště. Když byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, převzaly dohled nad nemocnici německé orgány. Inspekce prováděl , MUDr. Bergel, úřední lékař Oberlandrátu v Jičíně.

Primář dr.Pluhař se v roce 1939 zapojil do ilegální odbojové organizace "Obrana národa". Pro spolupráci byl získán přednostou poštovního úřadu v Semilech Františkem Bubákem, který se po Josefu Řepkovi stal referentem nemocnice. Obraně národa se podařilo do konce roku zorganizovat ilegální vojenskou formaci o síle 1600 mužů v čele s podplukovníkem Aloisem Štroblem ze Řek. Dr.Pluhař převzal funkci velitele zdravotní služby. Jedna z důležitých porad vojenského a politického odboje na Semilsku se konala 8.června 1939 v pracovně dr.Pluhaře v nemocnici. Po prozrazení organizace byl Dr.Pluhař 28.května 1940 zatčen německou státní policií a uvězněn. Do funkce zatímního primáře chirurgicko-gynekologického oddělení semilské nemocnice byl zemským úřadem od 19.září 1940 jmenován Dr.Engelbert Vintrich. Primář interního oddělení Dr.Alexandr Beranovský byl současně jmenován řídícím primářem nemocnice.

Dr.Vintrich se narodil 1.srpna 1905 v Čakovicích, promoval 11.11.1932 na české univerzitě v Praze a poté působil jako sekundární lékař v Jičíně. Dne 1.března 1933 nastoupil v Semilech. Po třech letech Semily opustil a od 30.9.1935 se stal asistentem prof.Dr.A.Jiráska na I.chirurgické klinice v Praze. I pak každoročně zastupoval Dr.Pluhaře po dobu jeho dovolených, chirurgické oddělení vedl po Pluhařově zatčení ještě před řádným jmenováním do funkce. Dr.Vintrich kromě své práce věnoval se pilně literární činnosti. Přispíval do českých i německých odborných lékařských časopisů, v denním tisku uveřejňoval články o zdravotně sociální problematice. Psal i do kulturních časopisů kde se zabýval postavami a otázkami českého literárního baroka. Z dochované korespondence mezi Dr.Pluhařem a Dr.Vintrichem vysvítá, že Dr. Vintrich v době svého pražského působení Dr.Pluhařovi jeho příspěvky do odborných časopisů upravoval a dával jim konečnou podobu. Zjevně mezi nimi panovaly přátelské vztahy, jejich názory v odborných otázkách se ale značně lišily. Dr.Pluhař dával přednost chirurgickým zákrokům před jinými způsoby léčení, Dr.Vintrich, ač sám výborný chirurg, považoval operaci za krajní řešení, když jiné postupy nedávají naději na vyléčení. Odmítal potraty z důvodů společenských a sociálních a přerušení těhotenství připouštěl jen tehdy, bylo-li ohroženo zdraví.