Začátkem roku 1900 podala Okresní nemocenská pojišťovna v Semilech žádost k okresnímu výboru o zřízení okresní nemocnice a ve svém podání potřebnost takového ústavu náležitě zdůvodnila. V té době stál v čele okresního výboru okresní starosta Rudolf Husák, lékárník v Semilech, jeho členy byli František Hloušek, rolník v Rybnicích, František Janoušek, mlynář v Bystré, Antonín Koudelka, městský nadlesní v Podmoklicích, František Matouš, továrník v Benešově, Vilém Pěnička, rolník ve Spálově a JUDr. Antonín Zeman, advokát v Semilech. Okresní výbor na svém zasedání 12.března 1900 při projednávání žádosti se shodl na stanovisku, že za stávajících stísněných finančních poměrů nelze na stavbu tak nákladnou pomýšlet, ale schválil odpověď nemocenské pojišťovně, že na tuto záležitost bude pamatováno a dle možnosti budou učiněny potřebné kroky. Členové okresního výboru pak skutečně jednali s představiteli města Semil o vhodném místě pro postavení nemocnice a vybrali dva městské pozemky, které mohly přicházet v úvahu. Městské zastupitelstvo se 28.prosince 1900 usneslo, že potřebný pozemek k tomuto účelu poskytne zdarma, jestliže ke stavbě nemocnice dojde. žádost okresního výboru o povolení přípravných prací a zhotovení nákresu stavby však Zemský výbor Království českého zamítl.

Okresní starosta Rudolf Husák se prvním nezdarem nenechal odradit. Využil toho, že vrchní zemský inženýr Jindřich Janata pobýval v Semilech za účelem vyměření silnice od Semil do Bítouchova a požádal ho, aby při výběru místa pro nemocnici poradil. Ing. Janata neodmítl a v doprovodu okresního starosty Husáka a semilského starosty JUDr. Špidlena navržené pozemky prohlédl. Za velmi způsobilé uznal místo pod lesem Obecník při pojizerské silnici, kdežto místo na pozemcích bořkovských pod Treperkou rozhodně odmítl. Své vyjádření slíbil zaslat i písemně.

Záležitost se znovu dostala na pořad schůze okresního výboru koncem října 1901. Starosta Husák přesvědčoval ostatní, že v úsilí o vybudování nemocnice nelze polevit. Zdůvodňoval to také tím, že okresy lomnický a železnobrodský uvažují rovněž o stavbě nemocnice a že je třeba je předejít a přípravy uspíšit, aby převzetí nemocnice do správy zemské při větším počtu uchazečů nenarazilo na potíže. Výbor se pak rozhodl žádost k zemskému výboru opakovat.

Mezitím ohlásil zemský výbor Království Českého záměr postavit v severovýchodních Čechách velký zemský blázinec. Představitelé města, zlákáni představou, že by mohli bez nároků na městskou pokladnu získat pro Semily výstavnou budovu a navíc zajistit práci pro místní stavební firmy a řemeslníky, se rozhodli na zasedání 28.října 1902 o ústav ucházet. Zemskému výboru nabídli bezplatně městské pozemky u dvora podmoklického, tedy v místech dnešního sídliště Pod černým mostem nebo nad železniční tratí na Letné. Uchazečů však bylo víc a stavba nebyla do Semil přidělena.

Pozornost představitelů města i okresu se znovu obrátila k záležitosti nemocnice. Po opakovaných žádostech a osobních intervencích zemský výbor začátkem května 1903 konečně povolil, aby zemské technické oddělení vypracovalo projekt na stavbu okresní nemocnice v Semilech. Členové okresního výboru tím nabyli přesvědčení, že nejvážnější překážka byla odstraněna a nemocnice bude v krátkém čase postavena. Dokazuje to skutečnost, že když je okresní hejtman vyzval, aby zajistili postavení baráku pro epidemické nemoce, okresní starosta v souladu s míněním ostatních členů výboru mu odepsal, že "baráku netřeba, neboť v nové nemocnici bude pro pacienty stižené epidemickými nemocemi izolační místnost". Přípravy však zdaleka nepokračovaly tak rychle. Teprve v únoru 1905 vypracoval vrchní zemský inženýr Václav Heller plány a zemský stavební rada Landa rozpočet. Ceník stavebních hmot a pracovních sil podle poměrů v místě připravil pro rozpočet semilský stavitel Petr Kramář. Po prostudování zaslaných plánů a rozpočtů okresní zastupitelstvo materiály 12.dubna 1905 schválilo. Místodržitelství Krá1ovství českého však potřebovalo na posouzení projektu půl roku a schválilo jej svým výnosem až 19.října 1905. Teprve tehdy zvěděla semilská městská rada bezpečně, jakou plochu bude stavba vyžadovat a v duchu svého příslibu z roku 1901 schválila 17.1istopadu 1905 darování stavebního pozemku o rozloze 12 500 m2.

Konkurs na zadání stavby byl vyhlášen v prvních dnech ledna roku 1906 v Národních listech, v Hlasu národa a v mladoboleslavských Pokrokových listech s lhůtou pro podání ofert do 10.února 1906. Nabídek došlo deset. Jejich posouzením byli pověření Petr Kramář, stavitel v Semilech, Josef Hartl, stavitel firmy Schmitt v Řekách a Václav Bezucha, stavitel firmy Matouš v Benešově. Podle výsledků výběrového řízení, usnesení okresního výboru z 21.2.1906 a okresního zastupitelstva z 12.4.1906 byla stavba zadána semilským stavitelům Josefu Brodskému a Josefu Kosařovi za 163 883.60 K proti nabídnuté slevě 7,5% (12 291.27 K), tedy za 151 592.33 K. Rozhodnutí se neobešlo bez nepříjemností. Někteří oferenti se proti způsobu zadání stavby ohradili a tři z nich, Beránek a Čáp z Prahy-Vršovic, arch. Josef Döller z Chrastě u Chrudimi a V. Lizner z Jilemnice dokonce formou rozměrného inzerátu v Listech pojizerských 25.3.1906 protestovali veřejně. Uváděli v něm, že okresní výbor pominul výhodné nabídky cizích stavitelů se slevou 9-13% a stavbu zadal místním stavitelům, kteří nabídli proti rozpočtu jen 7,5%. Rozhořčeně konstatovali, že oferování takové, pro každého velmi nákladné, stává se zbytečným, když se předem ví, že stavba bude zadána místním podnikatelům.

Stavební smlouva o padesáti stranách, kterou stylizoval JUDr. Antonín Zeman (Antal Stašek), byla podepsána u Okresního soudu v Semilech okresním starostou Rudolfem Husákem a oběma staviteli 18 .května 1906. Stavitelé se v ní mimo jiné zavázali, že stavba bude do konce roku 1906 zhruba bez omítnutí dostavěna, zastřešena a k užívání odevzdána do 31.srpna 1907 pod hrozbou penále 100 K za každý den prodlení. V dohodě bylo zakotveno také zajímavé ustanovení, že k veškerému venkovskému zdivu bude použito toliko lámaného kamene podmoklického.

Na stavbě se začalo pracovat pod vedením stavbyvedoucího Václava Bezuchy od 22.března 1906, tedy dlouho před podepsáním smlouvy. Prováděla se nivelace, odkrýváni a odstraňování humusu, vyměřování trasy vodovodní přípojky, dobývání a svážení kamene i některé výkopové práce. Ve dnech 17.-20.dubna se vytyčovaly základy a sklepy a 28 .dubna o půl jedenácté dopoledne byl založen v základech první kámen. V květnu se již zdila hlavní budova. Když se 5.června 1906 konalo okresním hejtmanstvím svolané komisionelní řízení za účelem povolení k zahájení stavby,byla již výstavba nemocničních objektů ve značně pokročilém stadiu. Stavba byla povolena výměrem okresního hejtmanství v Semilech č. 18. 349 dne 7.července 1906.

V počátečním období, v dubnu, pracovalo na stavbě kolem dvaceti dělníků, ale jejich počet stále stoupal. V červenci bylo podle stavebního deníku na stavbě nasazeno 42 zedníků, 5 zednických učňů, 25 přidavačů. Další 3 dělnici těžili písek, 3 tesaři připravovali zastřešeni. V srpnu se zdilo první patro hlavní budovy a 21.srpna na ní bylo dosaženo rovnosti. Od 5.záři bylo deset tesařů zaměstnáno vázáním vazby. Současně se pracovalo na infekčním pavilonu, hospodářské budově, márnici a vodovodu. Termín stanovený stavební smlouvou byl dodržen. Nemocniční budovy byly do 11.prosince 1906 v hrubé stavbě dokončeny a zastřešeny. Průběh stavby sledovala soustavně okresní dozorčí komise, jejím předsedou byl továrník František Matouš.

V souladu s usnesením okresního zastupitelstva z 29.1.1907 byl v Národních listech, Časopisu českých lékařů a v Zájmech samosprávného úřednictva vyhlášen konkurs na místo primárního lékaře. Do stanoveného terminu 15.března 1907 se přihlásilo devět uchazečů: Dr. Josef Vanický, asistent nemocnice ve Vídni, Dr. Otto Kubát, I.sekundární lékař v Mladé Boleslavi, Dr.Ladislav Černický, sekundární lékař na Královských Vinohradech, Dr.Adolf Šváb, primář ve Vysokém nad Jizerou, Dr.Josef Daniel, sekundární lékař zemské porodnice v Brně, Dr.Vladimír Michl, plukovní lékař v Josefově, Dr. Richard Fibich, operační elév II.porodnické kliniky ve Vídni, Dr.Karel Schnurpfeil, I.sekundární lékař v Německém Brodě a Dr.Josef Mandaus, I.sekundární lékař v Kladně.

Na schůzi okresního výboru 26.3.1907 bylo o podaných žádostech jednáno a MUDr.Antonín Špidlen byl pověřen, aby je prozkoumal a pro rozhodování zastupitelstva připravil terno. Do něho Dr. Špidlen zařadil Dr.Kubáta, Dr.Schnurpfeila a Dr.Michla. Při výběru posloužily i informace, které soukromou cestou opatřil továrník Matouš a doporučující listy primářů Dr.Kopsteina a Dr. Zahradnického, které dávaly nejlepší vysvědčení Dr.Kubátovi a Dr.Schnurpfeilovi. Okresní zastupitelstvo 30.dubna 1907 hlasovalo lístky. Pro Dr.Kubáta bylo odevzdáno 11 hlasů ze 17, pro Dr.Michla 4, pro Dr.Schnurpfeila 2. Prvním primářem semilské nemocnice byl tedy zvolen MUDr.Otto Kubát a přiznáno mu roční služné 3600 K. Dr. Otto Kubát se narodil 17.února 1875 v Ruzyni u Prahy, promoval v Praze 23.3.1901 a po lékařské praxi v různých odděleních Všeobecné nemocnice v Praze se stal 10.11. 1903 sekundárním lékařem, později I.sekundárním lékařem Veřejné okresní nemocnice v Mladé Boleslavi. V roce 1905 byl jmenován stálým soudním znalcem v oboru chirurgie u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Protože nemocnice v Semilech v době jeho zvoleni primářem nebyla ještě hotová, byl Dr.Kubát vyslán do pětiměsíčního lékařského kurzu v Berlíně a do nemocnice nastoupil až 7.října 1907.

V květnu 1907 bylo již jasné, že se nemocnici nepodaří otevřít v plánovaném termínu. Ač hrubé stavební práce byly ukončeny s menším předstihem, dokončovací a řemeslnické práce vázly a narážely na různé překážky. Příčin bylo několik: časté změny v projektu, nedodržování sjednaných termínů ze strany subdodavatelů, potřeba provést i mimo budovy některé práce, s nimiž se dříve nepočítalo. Patřilo k nim odvodnění svahu mezi objekty a odvedení dešťových vod kanálky, protože v některých místech docházelo k sesuvům. Řízením těchto prací i parkové úpravy okolí nemocnice byl pověřen semilský všeuměl Josef Špidlen, neboť se výtečně osvědčil již při budováni městského parku nad zámkem. Mezi budovami byly vysázeny kulovité acháty. Nepříjemné zdržení způsobila havárie I6.března 1907, když se v celé délce sesula 70 cm silná opěrná zeď nad hlavní budovou, protože byla postavena s přiliž malým sklonem a nevydržela po deštích tlak zeminy ve svažitém terénu. Původně neplánovaná přístavba bytů pro ošetřovatelky u hospodářská budovy si vyžádala náklad téměř 14 tisíc K, hodnota dalších více-prací v důsledku projektových změn činila do začátku roku 1908 přes 57 tisíc korun. V únoru 1907 se zdily základy pro dva nízkotlaké kotle, ale jejich instalace a montáž těles parního ústředního topení prováděná firmou Bromovský, Schulz a Sohr Praha, zahájená 11.dubna 1907, vázla natolik, že se topit začalo až 24.1edna 1908. Omítáni uvnitř budov probíhalo od března 1907, v květnu dostaly všechny budovy vnější omítky. Elektroinstalaci a montáž výtahu pro čtyři osoby prováděly Rakouské závody Siemens-Schuckertovy, jež pro vstup do hlavní budovy zvolily osvětlení obloukovou lampou. Proud byl veden po dřevěných sloupech z továrny Františka Matouše v Benešově. Sloupů bylo využito i pro telefonní vedení a zvonkovou signalizaci, které zaváděla firma Růžička a Svatoň Praha. Stavba vodovodu byla zadána firmě Kunz Hranice, vybavení koupelen Karlu Krčilovi z Prahy, dodávka a osazení schodů firmě Josef Koucký, žulové, pískové a čedičové lomy v Semilech. Pokrývačské práce prováděl Ludvík Hilse z Vysokého Mýta, záclony a nemocniční prádlo dodal Jos.J.Hák, tkalcovství, Studenec. Na doporučení prof.MUDr. A.Jedličky byla firmě Bratři Čížkové Praha zadána dodávka rentgenu, operačních stolů, lékařských nástrojů, nemocničního nábytku i zařízení kuchyně.

Okresní výbor se již na podzim 1907 rozhodl, že jako ošetřovatelky povolá do nemocnice řeholní sestry. Ty se přijely v polovině dubna 1908 do nemocnice podívat a chtěly se během měsíce nastěhovat, ale vzhledem ke zpoždění dokončovacích prací svůj nástup odložily. Návrh smlouvy s kongregací šedých sester III.řádu svatého Františka v Praze projednalo okresní zastupitelstvo 20.května 1908. Okresní výbor si vyžádal u jedné pražské firmy návrh rozpočtu na vybavení nemocniční kaple, ale požadovaná částka se mu zdála přiliž vysoká a tak její zařízení zadal místnímu truhláři a řezbáři Boleslavu Nyčovi, držiteli nejvyššího vyznamenání ministerstva obchodu. Nyč k plné spokojenosti zhotovil oltář se svatostánkem, sochou Panny Marie a osm lavic za 780 K,tedy nepoměrně levněji, než pražská firma. Okresní zastupitelstvo pak požádalo biskupskou konzistoř v Litoměřicích, aby v kapli mohla být uchovávána svátost oltářní. Povolení došlo až v létě roku 1909. Litoměřický biskup Dr.Emanuel Jan Kř. Schöbel udělil svým výnosem z 9.8.1909 na základě zmocnění papeže Pia X. povolení k uchovávání svátosti oltářní ve svatostánku nemocniční kaple na dobu sedm let s podmínkou, že po tu dobu budou v nemocnici bydlet alespoň tři milosrdné sestry a věčné světlo v kapli bude hořet ve dne v noci. Výnos ukládal rovněž sloužit v kapli alespoň jednou týdně mši a zasklený povolovací dekret na vhodném místě vyvěsit. Kaple byla vysvěcena již před slavnostním otevřením nemocnice správcem semilského vikariátu Adolfem Bauerem, farářem v Loukově.

U uměleckého sochaře Josefa Řeháka v Turnově byla objednána ke vchodu do hlavní budovy nemocnice pamětní deska o rozměru 142 x 80 cm, která připomínala, že nemocnice byla postavena na paměť šedesátiletého vladařského jubilea Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. dle plánů zhotovených vrchním zemským inženýrem Václavem Hellerem, že se stavbou bylo začato na jaře 1906, dokončena a svému účelu odevzdána byla dne 28.záři 1908. pamětní zápis uváděl jména všech členů okresního výboru v době zahájení i dokončeni stavby a dodával, že obec města Semil věnovala veškeré potřebné pozemky zdarma a Občanská záložna v Semilech přispěla na stavbu obnosem 40 tisíc korun.

Pro převoz pacientů postižených infekčními chorobami byl objednán u firmy Josef Weigl, sedlářství a kočárnictví v Brandýse nad Labem sanitní vůz. Byl to dobře odpérovaný kočár s uzavřenou korbou pobitou uvnitř zinkovým plechem a opatřenou okny z mléčného skla. K vybavení vozu patřila nosítka, která byla rovněž předmětem dodávky. Kočár byl zhotoven důkladně a byl značně těžký, takže do něho musel být zapřahán pár koní. Abychom se nemuseli k historii kočáru vracet, povězme si již nyní o jeho dalším osudu , i když tím porušíme časový sled událostí. Ambulanční kočár byl v provozu i po první světové válce a občas o jeho zapůjčení projevily zájem obecní úřady v okolí nebo jednotlivci a tak správní výbor nemocnice stanovil 8. 4.1919 sazbu půjčovného 7 K. V roce 1924 byla v Jičíně dostavěna nová nemocnice a Jičínští měli zájem na tom, aby byla náležitě využívána i pacienty z okolí.Protože některé obce semilského okresu měly spádovost k Jičínu, poslala okresní správa politická v Jičíně 6.listopadu 1924 okresnímu úřadu v Semilech výzvu, v níž mimo jiné uvedla, že "zdejší úřad pokládá za nutné, aby každý okres byl opatřen alespoň jedním vhodným vehiklem, který by dopravu nemocných do nemocnice obstarával". Správní výbor do Jičína odpověděl, že v Semilech je doprava nemocných vyřešena, protože v nemocnici se nalézá úplně vybavený ambulanční vůz pro dopravu pacientů koňským potahem. Rozvoj automobilové dopravy způsobil, že imobilní pacienti začali být přepravováni převážně soukromými drožkami. Kočár přestal být používán, zahálel a překážel. V roce 1927 jej koupil semilský výrobce pletiva a drátěnek do postelí továrník Augustin Skrbek za 680 korun.

Stavební kolaudační řízení 14.července 1908 vedl z rozhodnutí zemského výboru zemský stavební rada Ing. Jindřich Janata. Nemocnice sestávající ze čtyř budov, z budovy hlavní, hospodářské, infekčního pavilonu a márnice si vyžádala celkový náklad 414 359 K. Z toho stály práce stavební a řemeslnické 240 000 K, ústřední topení 20 000 K, prádelna, mandl a další zařízení v hospodářské budově 8200 K, vodovod pro pitnou i užitkovou vodu 22 630 K , rozvod vody po budovách 17 900 K, elektroinstalační práce včetně elektrické zdviže 25 729 K, vnitřní zařízeni a lékařské nástroje 50 000 K, ostatní práce (nátěry, malba, úprava kaple, ploty, úprava terénu a osázení 30 000 K).

Okresní zastupitelstvo nedostalo na stavbu nemocnice žádnou státní dotaci, všechny náklady byly kryty z úvěru poskytnutého Zemskou bankou království českého v Praze, z daru Občanské záložny v Semilech a v malé míře z některých dobročinných fondů spravovaných okresním zastupitelstvem.