0 prvopočátcích veřejné lůžkové zdravotní péče v Semilech máme jen málo spolehlivých zpráv. I když se podařilo některé skutečnosti zjistit, není vyloučeno, že časem budou náhodně odhaleny další, které dosud uváděné údaje upřesní nebo poopraví.

Jedním z prvních lékařů v Semilech, o nichž víme, byl Antonín Nečásek. V roce 1830 si postavil za 400 zlatých domek č.p.282 (v místech dnešní Integrované střední školy). Domek byl přízemní se dvěma místnostmi a komorou. V jedné místnosti Dr. Nečásek bydlel, druhá sloužila jako ordinace. V komoře zřídil "líkárnu", jak se tehdy říkalo, neboť žádná lékárna ve městě ještě nebyla. Založil ji až roku 1865 magistr Bedřich Roth z Horažďovic v č.p. 83 vedle radnice, kde je dnes pizzerie "U Tomíčků". Ze tří dětí Dr. Nečáska byl syn Josef rovněž lékařem a působil ve vojenské nemocnici v Uhrách.

V roce 1831 se v Rusku a Polsku rozšířila cholera, která začátkem roku 1832 se dostala i do Čech. V únoru se objevila v Jičíně a Lomnici, v květnu byla zavlečena i do Semil, kde onemocnělo 23 osob, z nichž 14 zemřelo. V době, kdy málokterá rodina obývala více než jednu místnost se epidemie rychle šířily. Když se již zdálo, že cholera ustupuje, propukla znovu v Bořkově, Podmoklicích a nejvíce v Chuchelně, kde zemřelo přes sto osob. Ani v druhé vlně nezůstaly Semily ušetřeny. Cholera si tu vyžádala celkem 168 obětí. Správa města najala ošetřovatele, kteří postižené obsluhovali, neboť příbuzní většinou ve strachu z nakažení odmítali o ně pečovat. Dr.Nečásek tehdy zřídil ve svém domku malou ošetřovnu. Nepodařilo se zjistit, kolik tu bylo lůžek, ale podle velikosti místností možno usuzovat, že jich nebylo více než pět. Jakým způsobem se podařilo Dr. Nečáskovi místnost k tomuto účelu uvolnit se můžeme jen dohadovat. Ubytoval se v ordinaci ? Asi těžko. Získal stavební úpravou obytnou místnost v podkroví? Nelze to vyloučit, ale nejpravděpodobnější je, že se ubytoval v domku svého příbuzného, který stál v těsném sousedství č.p.282.

I po přechodu zhoubné epidemie zůstalo lůžkové zařízení zachováno a bylo honosně nazýváno městskou nemocnicí. Funkci ošetřovatelky zastávala lékařova služka Angela, které Dr. Nečásek na konci svého života odkázal za věrné služby 100 zlatých. Když Dr. Nečásek 2.prosince 1861 ve věku 79 let zemřel, zanikla s ním i první semilská nemocnice. V lékařově pozůstalosti se našlo 86 zlatých a 96 kusů léků. V domku pak dožil o dva roky mladší lékařův bratr Josef, než domek koupila roku 1865 místní textilní firma F.Schmitt. Zdravotní péče o obyvatele města se po Dr. Nečáskovi ujal Dr. Vendelín Hippmann, který bydlel nejprve na hořením (Komenského) náměstí, později se přestěhoval na dolení (nyní Riegrovo) náměstí č.p.42.

V roce 1866, v době prusko-rakouské války, bylo městu uloženo zřídit vojenskou nemocnici. Za tím účelem bylo v přízemí školní budovy na hořením náměstí, nynější Základní umělecké škole, postaveno 2.července 1866 dvanáct postelí a ještě týž den sem bylo dopraveno devět raněných pruských vojáků. Po bitvě u Sádové a Nechanic byli dovezeni do semilské školy ranění rakouští i pruští vojáci, z nichž jeden, Josef Tichý z Rychnova, svému zranění v Semilech podlehl. Poslední ranění byli ze Semil odvezeni koncem záři l866 do nemocnice v Hradci Králové a provizorní nemocnice se opět změnila v učebny.

Po válce se znovu objevila cholera. První nakažený zemřel v Semilech 3.srpna 1866. Okresní hejtman psal 22.září 1866 semilskému městskému úřadu, že "předešlou noc propukla cholera v Semilech, Bítouchově a Chuchelně silněji než dosud" a ukládal představitelům města, aby neprodleně vstoupili v poradu s Dr. Hippmanem, jaké kroky je třeba učinit. Do konce záři podlehlo zákeřné nemoci ve městě 70 osob. Ošetřování nemocných v době epidemií vyžadovalo i značnou dávku osobní statečnosti. Svědčí o tom i vydání říšského zákona č.113 z 6.5.1856, upravujícího zaopatření vdov a sirotků po lékařích a ošetřovatelích, kteří v době epidemií se stali obětí svého povolání.

Semilské městské zastupitelstvo uznávalo potřebu zřídit stálou nemocnici a založilofond, do něhož přicházely odkazy a dary, ne však tak rychle, aby se ke stavbě mohlo v krátké době přikročit. 0 částkách nemocničnímu fondu darovaných informoval starosta města na zasedáních průběžně městské zastupitelstvo. Pokud někdo věnoval fondu větší částku, členové zastupitelstva podle tehdejšího zvyku povstali a dárci provolali sborově třikrát "Sláva !". Při menších darech zvolali "Sláva !" jen jednou.

V závodech firmy F.Schmitt, zejména v přádelnách, docházelo k častým úrazům. Zranění byli koňským povozem přepravováni do Jičína. Jičínská nemocnice, postavená roku 1857 nákladem 4,8 miliónu, byla první veřejnou nemocnicí v našem kraji a patřila k největším v Čechách. Pacienti při převozu na značnou vzdálenost a po nepříliš dobrých silnicích velmi trpěli. Proto firma zřídila v roce 1870 v Podmoklicích, v dnešní Žižkově ulici č.p. 37, tovární dělnickou nemocnici se šesti lůžky. Vedením nemocnice byl pověřen semilský lékař MUDr.Vendelín Hippman. Nemocnice poskytovala ošetření a péči pacientům s méně závažným zraněním či onemocněním a o těžce postižené pečovala do doby, než mohli být přepraveni do Jičína. Při továrně byl zřízen i sklad léčiv a obvazů.

V té době vyšla základní zákonná norma o zdravotnictví - říšský zdravotní zákon č. 68 z 30.4.1870. Byl na svou dobu dokonalý a vzorný. Určoval, jaký podíl zdravotnictví náleží státu, jaký obcím, stanovil, že nejvyšší dohled k veškerému zdravotnictví včetně nemocnic přísluší státu a zřídil instituci císařských lékařů okresních, zodpovědných za zdravotní situaci v jednotlivých okresech. Základní ustanovení zákona byla později ještě doplněna zákonem o zdravotních obvodech č.9 z 28.2.l888 a zemským zákonem o právních poměrech všeobecných veřejných nemocnic v Čechách č.19 z 5.3.1888. S rozvojem hospodářského a společenského života v Čechách se počet zdravotnických ústavů stále zvyšoval.

Schmittova tovární nemocnice v Podmoklicích neměla dlouhého trvání. Vedení firmy se rozhodlo zřídit v č.p.37 restaurační zařízeni a opatřilo si potřebnou licenci. Hostinec pod názvem "U dvou stromů" provozoval od roku 1875 nájemce Josef Pavlata. Nemocnice nebyla zrušena, ale přeložena do bývalé městské nemocnice v Semilech č.p.282. Podle historika firmy R. Löhrla byla po přestěhování ještě rozšířena. Můžeme vážně pochybovat o tom, že by zvýšení kapacity bylo výrazné, snad se jednalo asi o dvě lůžka. Správcem nemocnice zůstal nadále Dr.Hippman, který současně vykonával v semilském obvodu i běžnou lékařskou praxi.

Protože Schmittova nemocnice sloužila jen zaměstnancům firmy, naléhalo okresní hejtmanství v roce 1878 na městskou správu, aby pro případ epidemií zřídila v Semilech nemocnici. Město do další investice moc chuti nemělo. Bylo finančně vyčerpáno stavbou radnice, navíc se jevila neodkladná potřeba něco podniknout s městským chudobincem, který byl v dezolátním stavu. Fond nemocnice, který město založilo, sice vykazoval již 2500 zlatých, ale i tak by se město bez podpory okresu nemohlo do stavby pustit. Řešit záležitost pronájmem místností v některém soukromém domě bylo vyloučeno. Nikdo by místo pro infekční nemocnici ve svém domě nepronajal. A tak městské zastupitelstvo zvolilo 6.března 1878 alespoň komitét, který měl potřebné kroky ve prospěch zřízení nemocnice učinit. Jeho členy se stali: starosta města Josef Čapek, notář Jan Hradecký, lékárník Rudolf Husák a Karel Scholz jako zástupce firmy Schmitt. Scholz jednal v této věci v dubnu 1878 s rytířem F.Schmittem, ale ten odmítl pomoc s poukazem na současnou neutěšenou finanční situaci. Zastupitelstvo se tedy rozhodlo spojit neodkladné zřízení nového chudobince s požadavkem postavení nemocnice a koupit pro obě tato zařízeni starší dům. Příležitost se brzy naskytla, když se do dražby dostal dům č.p.196. Město jej 15.října 1878 koupilo za 1435 zl. a zřídilo v něm chudobinec. Okresnímu hejtmanství však městský úřad oznámil, že byl koupen dům pro chudobinec a zatímní nemocnici, aby dokázal, že město požadavek okresu respektuje.

V roce 1887 přijala firma Schmitt vzhledem k vysokému věku Dr.Hippmanna do funkce správce tovární nemocnice mladého, ale schopného Dr. Arona Rotha, rodáka ze Zbraslavic v okrese Kutná Hora. Roth promoval 19.12.1885 na německé univerzitě v Praze a při příchodu do Semil měl jen dva roky lékařské praxe. Ubytoval se v Řekách č.p.110. Dr.Hippaanna dalo městské zastupitelstvo svým rozhodnutím z 25.7.1888 do výslužby s plným dosavadním služným, které činilo 50 zlatých ročně, když slíbil, že podle možnosti se bude i nadále věnovat zdravotním potřebám města. O několik dní později, za velké povodně 3.srpna 1888 prožil starý lékař krušné chvíle. Jeho domek na dolením náměstí hrozil pod přívalem vod zřícením. Dr.Hippmann utekl na půdu, odkud byl pomocí lana, uvázaného k podstavci svatojánské sochy před lékárnou dopraven do bezpečí. Hrůzný prožitek a nedobrovolná koupel ve studeném dravém proudu jistě neprospěly jeho zdraví. Všeobecně oblíbený,dobrácký Dr.Hippmann , označovaný za lékaře lidumila, zemřel 10.února 1890 ve stáří 77 let. Pochován byl za velké účasti občanů pod kostelem na Koštofranku, v dolením rohu hřbitova, kde se jeho hrob dodnes nachází. Hrozba epidemií i v osmdesátých letech trvala. Jednou pohroma vypukla ve Francii a odtud se šířila do Rakouska , podruhé postupovala z Itálie. Starosta města Josef Čapek vyhlásil z popudu hejtmanství přísná hygienická opatření. Okresní hejtman když zjistil, že město nesplnilo jeho požadavek zřízení infekční nemocnice, opakovaně a stále důrazněji vybudování takovéhoto zařízení vymáhal. Městské zastupitelstvo pak na základě rozhodnutí z 28.února 1890 vyčlenilo v chudobinci jednu místnost pro infekční nemoce a koupilo do ní pět železných postelí.

Zcela jinak reagoval na potřebu doby nový majitel firmy Schmitt. Rozhodl se vybudovat ve městě vlastním nákladem větší nemocnici, která by sloužila nejen zaměstnancům, ale všem občanům, bez ohledu na to, kde pracují. Žádost o stavební povolení , byla podána 19.srpna 1891, stavba byla zahájena téhož roku. Poschoďová budova č.p. 380 (nyní okresní vojenská správa v Tyršově ulici), byla dokončena 30. září 1892. Přízemí bylo vyhrazeno pro nemocnici, poschodí pro dělnické byty. Vedoucím lékařem nemocnice se 16 lůžky se stal MUDr. Aron Roth, o nemocné pečovaly dvě ošetřovatelky. Schmittova nemocnice pak byla po šestnáct let jedinou nemocnicí v celém semilském okrese. Zprávy o chodu nemocnice v prvním období se nezachovaly. Částečnou představu o jejím působení si lze udělat až ze statistických výkazů od roku 1908, které byly překvapivě vyplňovány na jediném formuláři za okresní i Schmittovu nemocnici. Údaje za okresní nemocnici modrým inkoustem, údaje za Schmittovu nemocnici červeným inkoustem. V roce 1908 bylo ve Schmittově nemocnici hospitalizováno 98 pacientů po 1414 dnů, průměrná doba pobytu 14 dnů.

V dalším roce ošetřováno 116 pacientů po 1719 dnů, průměrný pobyt 14,5 dne. Ze 116 případů bylo 30 tbc, 10 onemocnění dýchacího ústrojí, 18 onemocnění žaludku a střev, 24 úrazů.

V roce 1912 byla kapacita nemocnice přechodně rozšířena na 24 lůžek. Ošetřováno bylo 126 pacientů po 1863 dnů. Důvodem hospitalizace bylo ve 14 případech tbc, 1 rakovina , 20 onemocnění dýchacího ústrojí, 13 onemocnění žaludku a střev, 21 úrazů.

V roce 1913 bylo ošetřeno 100 pacientů. V roce 1914 nemocnice ukončila činnost, od počátku světové války nebyl již přijat žádný pacient.

MUDr.Roth se pak věnoval běžné lékařské praxi, stal se státním obvodním lékařem v Podmoklicích a soudním lékařem v Semilech. Jako první zřídil v Podkrkonoší zubolékařskou ordinaci. Na jeho recepisech bylo vytištěno „Dr. Roth v Jizerodolí u Semil. Tahání zubů bezbolestné , plombování , umělé vysazování zubů“. Dnem 1.dubna 1932 byl Dr. Aron Roth penzionován, zemřel v Řekách č.p.110 13.února 1933 ve věku 72 let. V bývalé Schmittově nemocnici č.p.380 byl od roku 1919 umístěn obilní ústav.